Velká většina majitelů má svou zahrádku jako koníček. Spíše těch starších. Ti mladí chtějí jen anglický trávník a bazén. Je to možná moderní, ale vzhledově je to nehezké. Vždyť květiny tvoří základ zahrady a když přijde jejich čas, mohou ještě také vyzdobit a oživit interiér. Ono je v podstatě jedno, jaké květiny to jsou. Víceméně jde o to, aby to bylo hezké. A pokud to někdo umí zařídit tak, aby kvetly postupně, považuje se za machra. Květinová zahrada je prostě součástí domu a za ní, nebo uprostřed může být klidně zahrádka užitková. Tedy třeba zelenina, brambory, květák, podle chuti.  

Každý majitel kusu pozemku přemýšlí, co a kam nasadí. Zde jsou třeba jisté znalosti, kde a čemu se bude tam a tam dařit. Jistě, jde to i metodou pokus omyl, ale je to zdlouhavější. Proto není vůbec od věci si něco přečíst. Tak budeme vědět kam co dát. Květiny se pak nemusí dávat jen do vázy doma. Mohou se také někomu darovat. Někde se uříznou a nosí do kostela nebo na hřbitov. Děti je nosí na konci roku učitelkám a tak podobně. Pokud jsou opravdu hezké, mohou se i prodávat na trhu. Bohužel se do nich musí promítnout cena za místo, takže to asi moc vyhledávaná činnost nebude.  

Pokud má někdo to velké štěstí, že má na zahradě i ovocné stromy, tak může na podzim sklízet ovoce. Pánové jistě budou rádi za úrodu, která pak může vykvasit a použít se k vypálení nějaké té lahvinky. A pokud stromy ještě na zahradě nejsou a zvažujete koupi švestek na slivovici, nedělejte to. Je to strom náchylný ke spoustě nemocem a švestky pak červiví, takže jejich použití do buchet je více než sporné. Místo nich kupte durancii. Je větší a má vyšší cukernatost. Slivovice z nich je pak pohádka pro žaludek, pokud se ovšem pije s mírou. Lidé v paneláku mají smůlu, že zahrádky nemají, a proto si je kupují v koloniích, kde to ovšem není nikdy optimální.