Mnoho z nás strávilo na dÄ›tských hÅ™iÅ¡tích velkou Äást dÄ›tství. K jeho typickým vybavením pak patÅ™ily kromÄ› houpaÄek a kolotoÄe také prolézaÄky. NejÄastÄ›ji byly vytvoÅ™eny z kovových trubek a mÄ›ly nejrůznÄ›jší tvary. Dnes už je vÅ¡ak prakticky nenajdeme, neboÅ¥ bylo jejich stavÄ›ní a použití omezeno z důvodu dÄ›tské bezpeÄnosti.

 

Je vÅ¡ak jasné, že vyvstává otázka, zda byl tento problém skuteÄnÄ› tak velký, nebo zda Å¡lo o nafouklou bublinu. Koneckonců, dÄ›ti jsou dÄ›ti, a je pro nÄ› pÅ™irozené lézt například po stromech nebo právÄ› po prolézaÄkách. O tom ostatnÄ› svÄ›dÄí i to, že byly jednou z nejoblíbenÄ›jších atrakcí a prakticky neustále v obležení dÄ›tí. Není tedy pochyb o tom, že je lezení po nich bavilo. OvÅ¡em za jakou cenu?

 

 

Když se zamyslíme, možná si uvÄ›domíme, že snad neexistuje nikdo, kdo by neznal nÄ›koho, kdo se na prolézaÄce nezranil. JistÄ›, vÄ›tÅ¡inou se jednalo pouze o odÅ™ená kolena po pádu, případnÄ› bouli, docházelo vÅ¡ak i k vážnÄ›jším úrazům. Například pád hlavou na jednu z kovových tyÄí, případnÄ› na kámen ležící na zemi, mohl mít i tragické následky. Zlomeniny pak nebyly výjimkou.

 

JistÄ›, mohli bychom říci, dÄ›ti jsou dÄ›ti, a drobné úrazy k dÄ›tství patří. Navíc prolézaÄky znaÄnÄ› zlepÅ¡ují koordinaci oÄí a rukou a mají velmi dobrý vliv na rozvoj motorických dovedností. Je vÅ¡ak otázkou, zda cena, kterou za tyto dovednosti nÄ›které dÄ›ti zaplatí, není náhodou příliÅ¡ vysoká.

 

 

Je jasné, že chceme, aby naÅ¡e dÄ›ti byly v bezpeÄí. VidÄ›t svého potomka zranÄ›ného patří pro rodiÄe k tomu nejhoršímu. A chtÄ›jí, aby za to by nÄ›kdo potrestán. Vina pak Äasto padala na hlavu majitele Äi provozovatele hÅ™iÅ¡tÄ›, například proto, že údajnÄ› neudržoval vybavení v dostateÄnÄ› dobrém stavu. To pak následnÄ› vedlo ke zmÄ›nám, které vidíme dnes.

 

Zda jsou dobré Äi nikoliv je na posouzení každého z nás. Je vÅ¡ak nutné si uvÄ›domit, že vážné úrazy se stávaly, bez ohledu na to, jak moc tomu nechceme věřit. A je jasné, že rodiÄe chtÄ›jí své dÄ›ti chránit, jak je to jen možné.