Smutným faktem je, že se čím dál vzdalujeme přírodě. Platí to samozřejmě především o těch, kteří žijí ve městech, avšak ani lidé ze satelitních městeček na tom mnohdy nejsou o mnoho lépe. A jedním z důsledků toho je, že si přírodu romantizují. Často pak s ní hledají nějaké spojení, způsob, jak se k ní vrátit. A jednou z možností, které preferují, je práce na zahradě. Je snadno pochopitelné, proč tomu tak je. Pracujete zde na svém pozemku, zušlechťujete půdu, a doslova se rukama hrabete v hlíně. Pak můžete pozorovat, jak to, co jste zasázeli, pomalu roste, až o několik měsíců později sklízíte plody své práce.

Nelze se tedy divit, že je to pro mnohé značně naplňující představa, a ideální způsob trávení volného času. Ovšem ti, kteří na svém pozemku zahradu mají, mohou potvrdit, že tak krásné a ideální to samozřejmě není. Mnohdy se spíše zdá, že příroda pracuje proti vám, spíše, než aby s vámi spolupracovala. Máme tu jarní mrazíky, které mohou zničit v podstatě celou úrodu, pokud máte ovocné stromy, letní sucha, ale také škůdce, choroby, plísně, plevel a mnohé další. Popravdě, když to vezmete do důsledků, jedná se v podstatě o neustálý boj s přírodou. Také si nesmíme představovat, že jde o něco, co bude prospívat našemu zdraví.

Jistě, práce na čerstvém vzduchu nám neuškodí, to je pravda. Je však otázkou, zda právě tato práce je pro naše tělo to nejlepší. Stačí být například několik hodin skloněn nad záhonem a plést, případně pracovat s rýčem a motykou, abychom pochopili, proč tomu tak je. Koneckonců, existuje důvod, proč skutečně profesionální zahradníci začali v tomto ohledu spoléhat na mechanizaci. Samozřejmě, pokud vás zahradničení těší, nic proti tomu, naopak. Jen bychom si neměli nic nalhávat a vytvářet nereálné romantické představy. Nikomu tím nepomůžeme, nejméně pak sobě. Nakonec pak budeme jen nešťastní, když úroda nebude ani zdaleka taková, jakou jsme na jaře očekávali.